Blog

Surikaty na stráži

Jejich potrava se skládá z hmyzu, jako jsou sarančata, kobylky, nebo termiti, pavouků a dokonce ze štírů. A to proto, že jsou imunní vůči jejich jedu. Nepohrdnou ani menšími obratlovci. Těmi jsou hadi, hlodavci, hadi. Pochutnají si také na kořenech nebo cibulkách rostlin.

Srst má od pískově zlaté po stříbřitě hnědou s trochu zřetelnými skvrnami na zádech. Uši, které mají zvláštní záhyb, se při hrabání uzavírají, aby chránily zvukovod. Oči jsou černé a kolem nich jsou tmavé kruhy.  Na čenichu a tváři má bělavá místa.
tři surikaty

Březost trvá 11 týdnů a na svět přichází 2-5 mláďat. Ta jsou slepá až do 10-14 dnů. Když dominantní samice opět zabřezne, o její dříve narozená mláďata se musí postarat členové kolonie. V chovu se dožívají 13 let.

Kolonie tvoří až třicet členů, kteří žijí v podzemních norách. Nory můžou mít až 90východů a měřit několik set metrů čtverečních.

Je zde dominantní pár, který jako jediný se smí rozmnožovat.

Pokud zabřezne jiná samice, záleží jen na nich, jestli nechají nějaké mládě přežít. Většinou ale dominantní samička jinou březí vyžene. Ta ztrácí šanci na přežití. Buď o mladé přijde, nebo je po porodu opustí, protože se sama o ně nedokáže postarat.
ležící surikata

Bez mláďat se může znovu připojit ke své původní kolonii. Někdy se ale spojí s osamělými samci a tím založí novou rodinu.

Někdy pečuje o mláďata cizí samička. Když sama kojí, může mláďatům vůdčí samice poskytnout mléko. Tím, se dominantní samici uleví a brzy může mít další mláďata.

Ovšem nemusí se nám líbit způsob, jak toho dosáhne. Vůči cizí samici používá šikanu, násilí a někdy zabije její mladé. Díky ztrátě potomků zoufale hledá, jak by uspokojila své mateřské pudy, a tak převezme péči o potomky vražedkyně jejich vlastních.

Pro kolonii to není tak strašné, protože vůdčí samice je obratnější a silnější. Předává svým potomkům své vlastnosti a ti je přenesou dál.

Výborně vidí do dálky, na blízko je to horší.

Ve chvíli, kdy většina hledá potravu, někteří jsou pověřeni hlídkováním proti jejich predátorům. Stojí vzpřímené na vyvýšeninách, nebo keřích a v případě nebezpečí varovně piští nebo kvokají. Větší ohrožení oznamují ostrými štěkavými a vrčivými zvuky. Poté se surikaty ukryjí do nor.

Vědci zjistili, že se dokážou poznat po hlase.
skupina surikat

Kolem surikaty hledající potravu umístili reproduktory a z jednoho přehráli hlas jiného člena skupiny. Po chvíli ten hlas pustili z jiného strany. Tím byl narušen předpoklad zvířete, protože nebylo možné, aby jedno zvíře bylo na dvou místech najednou. Zvířata se stala ostražitější, přestala hledat jídlo, natočila uši, nebo se dívala směrem, odkud hlas přišel.

To posloužilo jako důkaz, že schopnost rozpoznávat hlasy je rozšířenější, než si lidstvo myslí.

Surikaty na stráži
3.5 (70%)4

Related Posts

You may like these post too

Kulturní rozdíly, co je správné a co špatné?